Skutečná demokracie v ČR

29. října 2017 v 10:26 | Kalić |  Fakta
Demokracie v České Republice

Spousta z nás si naivně myslí, že žijeme v demokracii. Jenže kdyby jsme žili v demokracii, tak tu nejsou takové
nesmyslné zákazy a omezení, která tu jsou. Co to vlastně demokracie je?
Demokracie je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí a to buď přímo nebo nepřímo skrze volené
zástupce, buď na navrhování zákonů nebo přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost. Pojem demokracie
pochází z řeckého ( demokratia ) - vláda lidu. Složeno z řeckého slova ( demos ) - svobodný občan země a
( kratos ) - vládnout.
Dnešní demokracie jako taková se dá vyložit opravdu všelijak. Proč máme demokracii, když nemůžeme svobodně poukázat
na nějakou špatnou věc, která se aktuálně děje? Protože v demokracii skutečně nežijeme. Ptáte se, jak je to možné?
Jednoduše!
Pokud se snažíte upozornit například na špatně fungující systém, tak jste jednoduše tzv. odstraněni a to buď fyzicky
nebo sociálně. Fyzicky, to asi známe. Nájemné vraždy, zastrašování atd. Sociálně například cenzurou či blokací na
sociálních sítích. Nebo taky zákazem vystupování ať už v médiích či na veřejnosti, pokud jste politická strana či
uskupení, které se nelíbí kriminálníkům, kteří nám vládnou. Své o tom ví pan Petr Cibulka z hnutí Pravý Blok, který
má zákaz v médiích a má časově omezené vystupování. Nebo pan Dr. Miroslav Sládek ze Sdružení pro Republiku - Republikánská Strana Československa, kterému bylo před několika dny znemožněno svobodně sdělit občanům tohoto státu svůj názor a byl zatčen a nesmyslně obviněn z nepovelené kampaně, která mu samozřejmě nebyla prokázána. Tím byl tzv. uklizen aby nemohl svobodně říci svůj názor občanům České Republiky.
Taková je dnešní demokracie, která vlastně není demokracií, ale byrokracií a diktaturou aniž by si to občané vůbec uvědomovali.
Ono totiž vše co je namířeno proti státu či proti systému, je jednoduše cenzurováno, protože jak víme, tak v
tomto případě ne potrefená, ale už trefená husa se vždy ozve. V tomto případě to je BIS, což je Bezpečnostní Informační Služba, která je řízená Moskvou, aby se pravda nedostala ven a zůstala skryta a my si tak naivně mysleli, že stále žijeme v demokracii. Ale tak už to dávno není. Spousta lidí se má jakžtakž dobře a proto nastolenou situaci v našem státě neřeší. Jednoho dne to ale budou muset řešit, protože se může stát, že nebudou mít zhola nic, jelikož střední vrstva se už začíná dělit na bohaté a chudé. A jakmile tu budou jenom bohatí a chudí, tak už může být pozdě.
 

Volební divadlo!

13. října 2017 v 19:55 | Kalić |  Fakta
Volební divadlo

Asi jako podstatná menšina lidí, tak i vy se jistě chystáte k volbám. I já jsem kdysi v osmnácti poprvé hrdě vykročil k volbám s vidinou, že můj hlas přispěje k lepšímu životu v této zemi. Neomylně jsem si to myslel až do tohoto roku, kdy se vše změnilo. Všichni jsme svědky toho, jak při předvolební kampani všichni natřásají svoje peří před námi ovčany. Přesně tak, ne před občany, ale před ovčany. To proto, že většina obyvatel je slastně nakrmená lží z převážně bulvárních médií, televize a častečně rozhlasu a tisku. Většina informací z těchto médií je lživá až do očí bijící a veškeré průzkumy a statistiky jsou uměle vytvořené a podplacené aby se lépe manipulovalo s lidmi. Nicméně obyvatelé jsou tak zdegenerovaní tímto prohnilým systémem, že si myslí, že se jim bude žít lépe, když budou hltat tyhle sračky a hovna z převážně bulvárních médií. Spousta lidí si neuvědomuje, že žijeme v uměle vytvořeném světě či systému ( v tzv. Matrixu ) a myslí si, že se mají dobře a budou se mít ještě lépe. Bohužel to je čím dál tím horší, ale spousta lidí je buď slepá, nebo si to jen nechce připustit. Pořád jsme jen otroci ( ovce ) tohoto otrockého systému, který je bohužel celosvětový.
Vždy před volbami se všichni poslanci, senátoři a politické strany předhánějí ve volebních slibech a téměř všichni neskutečně lžou jak když tiskne. Jim je jedno, že skoro všechny sliby nemohou splnit. Předem dobře vědí, že to co slíbí nesplní a když budou opět zvoleni ke korýtku, tak budou zase vysmátí na pár let a volební sliby jako by neexistovaly. I přesto, že mažou med kolem huby obyvatelům tohoto státu, tak většina ovčanů si najivně stále myslí, že své sliby splní a dají jím svůj hlas. Místo toho, aby tento čas strávili spíše se svou rodinou, tak jsou vyhnáni k volebním urnám a naivně si myslí, že svým hlasem pomohou lidem v tomto státě k lepšímu životu. Kdyby ale věděli, že tomu tak není a nebude. Proč? Protože volby jsou jen fraška a velké divadlo pro občany, jelikož vše je již dohodnuté předem. Jak strana, která vyhraje volby, tak i premiér či předseda vlády. Jak to vím? Jednoduše. Před pár měsíci jsem vezl slečnu, která dělala společnici poslancům a když mluvila se svou matkou do telefonu, tak jí říkala, že jí do telefonu nemůže říkat určité věci, ale že už ví která strana vyhraje volby a kdo se stane premiérem! To mě jen utvrdilo v tom, co jsem si již dlouho myslel. Poslanci, či ministři a senátoři se scházejí za našimi zády, pořádají soukromé párty či schůzky, kde se drze domlouvají, kdo povede tento stát a jak to udělat aby na to lidi nepřišli atd. Někteří si jezdí na tzv. služební a poznávací cesty, kde si společně domlouvají plány a kde kují pikle s lidmi, kteří ovládají tento svět, nebo jsou tím pověřeni. A to všechno platíme my, ze svých daní. Oni se nám jen drze smějí do obličeje a mi nic netušící jim dáváme všechno co oni chtějí a posloucháme je jako ovce!
Víte proč nejsou na nic peníze? Protože ti šmejdy všechno rozkradli. Zdravotní pojištění je rozkradené, proto si za většinu zákroků připlácíme, nebo si je platíme celé. Důchodci i přesto, že celý život platili zdravotní pojištění, tak si musí nesmyslně připlácet za léky, které mnohdy potřebují k životu. Sociální pojištění je rozkradené! Když jste v důchodu, tak proto máte málo peněz, které sotva stačí na pokrytí životních nákladů. Navíc se neustále posouvá odchod do důchodu, aby se tím zakryl tunel, který v sociálním pojištění vybudovala vláda.
Tato vláda, která teď naštěstí bude končit udělala ještě větší díru do státního rozpočtu a zakázala nám všechno co mohla i přesto, že od roku 1993 je zde demokracie. Bohužel tato demokracie se přehoupla spíše v byrokracii a dle mého názoru to je ještě horší než za komunismu. Zákony, které v této ( demokratické zemi ) jsou, jsou spíše pro naše zákonodárce či jejich kamarádíčky a pro nás běžné ovčany jsou spíše diskriminační či přímo likvidující. Za komunismu bylo sice lépe, jenže zase jen na pohled. Všichni měli práci, stálý plat, měli kde bydlet a byla jistota. Kdo nemakal, šel sedět za příživnictví. Jenomže i za komančů se kradlo. Vláda kradla, ale pomálu. Proto bylo na vše. Jenže jak se říká: ,, Kdo má málo, ten chce hodně a kdo má hodně, ten chce víc. " Komunisti měli všeho dost, ale chtěli víc. Proto uzavřeli dohodu s Václavem Havlem, kterému slíbili slávu a moc, že jim na oplátku svrhnutím režimu dá možnost si legálně nakrást ještě víc. Proto se rozpadla Československá Republika, protože všichni pak mohli legálně krást, jelikož dali lidem svobodu a ( demokracii ). Mezitím, co si lidé užívali svobodu a ( demokracii ), tak vláda začala tiše krást nejdřív v malém a pak ve velkém, když zjistili, že lidé tomu nevěnovali pozornost.Proto se pak postupně vytratily slavné podniky jako POLDI Kladno, OKD, IPB atd. atd. Mohli bysme pokračovat až do rána. Společnosti, které tu byly léta, začaly mít ( najednou ) finanční problémy a lidé by se divili proč? Kdyby tak věděli.
Proto je naprosto zbytečné jít volit, jelikož je to úplně zbytečné a nic se tím nevyřeší, protože skoro všichni jsou zasraní zločinci, kteří si chtějí jen utrhnou malý či velký kousek ze státního koláče, který je tak naditý. Cílem vlády je oškubat lidi jako kuřata, proto schvaluje jen ty nejhorší zákony, protože mi jim přeci to zrní rádi nasypeme, ne?
Jediný, komu bych dal hlas je buď Řád Národa, což je strana nová a nezkažená, nebo pana Miroslava Sládka z Republikánské Strany, protože on jako jediný v roce 1989 předpovídal vše co se stalo za uplynulých 28 let. Jen si najděte video z roku 89, kde mluvil na občany a upozorňoval je na to, co se bude dít, když nezvolí jeho. Všichni se mu smáli a měli ho za magora. Vzhledem k tomu, že v následujících volbách by vyhrál a dostal by se do poslanecké sněmovny, tak byl raději uklizen do pankrácké věznice, kde nemohl působit jako škodná v předem promyšleném systému nastupující vlády. Lidé začali pana Sládka poslouchat a to se nelíbilo nastupujích mafiánům a proruským fízlům, tak ho obvinili z vymyšleného činu a sprostě zavřeli. Protože koho poslouchá masa lidí, ten je pro ně nebezpečný.
Tak už se proberte a když už půjdete volit, tak toho kdo je pro nás skutečně prospěšný, protože pokud to neuděláte, tak to co bylo doteď, to byla jen předehra. Protože, to co nás čeká po nástupu nové vlády, to bude katastrofa!
Volte s rozumem!

Novodobé otroctví aneb práce jako otročina.

16. června 2017 v 18:32 | Kalić |  Fakta
Novodobé otroctví

Jakožto vy, tak i já se řadím taky mezi ,, novodobý otroky " . Aniž si to uvědomujeme, tak jsme vlastně otroci našich vlád a tohoto světa. Říkáte si, jak je to vůbec možné? Jednoduše. Spokojený člověk, či jen částečně spokojený člověk si myslí, že se má dobře. Ale jen do doby, kdy se člověku přestává takzvaně dařit. Vláda se o nás stará jen na oko, aby jsme si nemysleli, že nejsme k ničemu. Přitom jsme jen jejich otroci a jejich zdroj příjmů. Pokud si začneme stěžovat, že máme něčeho málo, tak nám seberou i to málo a nechají nás klidně chcípnout. Proč? Protože jsme jen jejich otroci a zdroj příjmů, nic jinýho. Říkate si proč? Protože na lidech a lidským zdraví se vydělává přeci nejvíc peněz. V jednom z předchozích článků jste se dozvěděli, jak na nás farmaceutické společnosti vydělávají nechutný prachy. I vláda na nás vydělává ,, nechutný prachy " . Ptáte se jak? Jednoduše. Spousta lidí maká za minimální mzdu, která může být i 50,-/hod. V průměru se maká i za 80 - 120,- /hod. Víte ale, že až 90% zaměstnavatelů si ještě donedávna dokázalo vyřídít dotace na zaměstnance ve výši až 400,-/hod? A vy makáte za kolik?
Proto si zaměstnavatelé jezdí v drahejch kárách a bydlej v luxusních vilách. Protože okrádají své vlastní zaměstnance, kteří o tom nic neví a myslí si, že pracují za dobrý prachy. Pokud má zaměstnavatel pod sebou cca 500 zaměstnanců, tak jsou počty jednoduchý. Dotace ve výši 400,-/hod, plat zaměstnanci cca 80,-/hod, práce 12 hodin denně = 960,- za odpracovaný den, zisk zaměstnavatele z jednoho zaměstnance za jeden den je tudíž 3840,- za jediný den. Pokud má 500 zaměstnanců, tak je jeho zisk 1 920 000,- denně, za měsíc už je to 59 520 000,-. Takže si opravdu ještě myslíte, že máte dobře placenou práci? Já myslím, že ne.
Další fakt je ten, že jako otroci za odvedenou práci jsme sice nějak zaplaceni, ale co s pěnězi? Musíme někde bydlet, takže zaplatíme nájem, ( někdy bývá hodně předražený ). Musíme jíst, takže platíme za předražené a nekvalitní jídlo, místo toho, aby jsme si pěstovali svoje jídlo ve formě masa, či ovoce a zeleniny. Musíme pít, takže platíme za předraženou a často nekvalitní vodu. Dále potřebujeme existovat, takže si musíme pořídít mobilní telefon, který stojí nemálé peníze. Navíc je v něm řada aplikací, přes kterou nás může stát sledovat a to naprosto legálně. Jak to? Takto. Všechna data, všechny hovory a všechny zprávy se musejí archivovat pro případ nějakého problému. Jenomže to slouží k jedinému. Pokud spácháte nějaký trestný čin, tak to na vás policie vytáhne jako důkaz a jste v pr....
Takže si opravdu myslíte, že se stále máte dobře? Nebuďte naivní. Jsou tu přeci tři vrstvy. Chudí, střední vrstva a ti bohatí. Bohužel dochází k tomu, čeho se někteří báli. Střední vrstva se začíná dělit na chudé a bohaté, až to jednou skončí tak, že budou jen chudí a bohatí. Pak už bude pozdě, protože tím, že těm našim ,, otrokářům " přispíváme do kasičky tím, že naše těžce vydřené prachy jím pomocí výrobků, které nám vyrobí, vrácíme zpět a někdy mnohonásobně, tak dochází k tomu, že je podporujeme ve vývoji umělé inteligence, ktera nás má nahradit. Robot přeci udělá práci zadarmo a bez keců. Už v dávné minulosti došlo přeci k tomu, že některá odvětví byla zrobotizována a tím pádem, byli lidé bez práce. Tohle je prostě fakt a my s tím už asi moc neuděláme. Vždyť se přeci máme dobře, ne?

Ze zápisu z pražského studentského summitu vyplývá jednoznačně, že přestože bylo otroctví oficiálně zrušeno, nejedná se o problém minulosti, přetrvává i v současnosti. Pojem novodobé nebo moderní otroctví se začíná objevovat na konci 19. a začátku 20. století v souvislosti s "obchodem s bílým masem". Ten narůstal po rozpadu Sovětského svazu a ani v dnešní době nedošlo k jeho úpadku.
Podle Mezinárodní organizace práce ( International Labour Organization, dále jen ILO ) otroctví zasahuje asi 21 milionů lidí. To znamená, že 3 lidé z 1000 jsou otroci, nejen muži, ale i ženy a děti. Vyskytuje se více či méně ve všech zemích světa. Otroků jako pracovní síly se využívá po celém světě a pomoci tomu zabránit může jen společná snaha mezinárodních společenství států. Lidsko-právní aktivisté a organizace se sice snaží s tímto problémem bojovat, nedokážou však řešit příčiny otroctví. Je pak úkolem právě Rady pro lidská práva, aby vytvořila prostředí k dialogu a místo, kde se tento problém může řešit.
Následující práce definuje pojem otroctví, stejně jako jednotlivé formy, do kterých se dělí. Na závěr
informuje o výskytu otroctví ve světě.

Definice otroctví

Pojem otroctví označuje nesvobodu, úplnou závislost, porobu, útlak, útisk. Novodobé otroctví je nejčastěji definováno pomocí Dodatkové úmluvy OSN4 : "otroctví znamená, jak je
definováno v Úmluvě o otroctví z roku 1926, stav nebo podmínky osoby, na které se vykonává určitá moc, která se váže k vlastnickému právu, a otrok je osoba v takovém stavu nebo podmínkách" a Úmluvy o nucené práci : " výraz nucená nebo povinná práce označuje každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně ".
Stejně jako se vyvíjí systém otroctví, vyvíjí se i nové definice včetně pojmu jako obchodování s lidmi
a rozlišení dětského otroctví od dětské práce.

Příčiny otroctví

Otroci jsou velmi výhodnou investicí, protože jejich majitelé mají mnohem nižší náklady na práci než u svobodných pracovníků. Jsou také atraktivnější pro využití na riskantní a nebezpečnou práci, jakožto skupina osob, jež se jen obtížně dovolává svých práv. Otroctví může být velmi výnosné, protože některé zkorumpované vlády otroctví mlčky umožňují, přestože bylo zakázáno mezinárodními smlouvami i místními zákony.
Celkové roční tržby obchodníků s otroky jsou odhadovány v rozmezí od 5 do 9 miliard dolarů 8
, i když jejich zisky jsou podstatně nižší. Některé vlády dokonce otevřeně využívají otroctví v podobě rekrutovaných dětských vojáků, především ve střední Africe, jihovýchodní Asii a na Blízkém Východě. Ačkoliv rekrutování dětí probíhá většinou násilně, následná převýchova však může vést k tomu, že dotyčné děti už účast ve válce neberou jako nucenou a pak se tedy, podle výše uvedené definice, nejedná o otroctví.
Pravděpodobně hlavní příčinou otroctví je chudoba. Lidé nemají dostatek prostředků, půjčí si peníze
a pak musí dluh odpracovat nebo pomocí "personální agentury" opustí zemi s vizí lepší budoucnosti. Místo toho se však stávají oběťmi obchodování s lidmi. Otroctví lze tedy pokládat za vedlejší produkt chudoby hlavně v zemích, kde chybí dostatečné vzdělání, ekonomická svoboda a kde je problém s vymahatelností práva.

Formy otroctví

Formy otroctví jsou uvedené v nejrůznějších mezinárodních normách, jako je Dodatková úmluva OSN o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví. Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi a Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci a o odstranění nejhorších forem dětské práce. Tyto normy informují o mezinárodně dohodnutých definicích novodobého otroctví.
Mezi formy novodobého otroctví patří nucená práce, dlužní otroctví, bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce, obchodování s lidmi, dědičné otroctví a předčasné či nucené manželství. Všechny formy otroctví spolu určitým způsobem souvisí. Například muži a ženy, se kterými je obchodováno, se později stávají oběťmi nucené práce, stejně tak děti.

Nucená práce

Jde o nejčastější formu otroctví. Lidé, kteří jsou většinou nelegálně zaměstnaní, žijí v cizí zemi bez dokladů a možnosti odejít. Jsou nuceni pracovat zadarmo a často pod výhružkami či hrozbou násilí nebo jiného trestu. Nucenou prací jsou ohroženi především migrující pracovníci a domorodí obyvatelé, kteří pracují v odvětví zemědělství a stavebnictví. Většinou jde o fyzicky náročnější práce, proto jde o záležitost spíše mužské části populace. Země, kterých se nucená práce týká nejčastěji, jsou především z afrického kontinentu, například Kongo, Libérie, Mauritánie nebo Sierra Leone a Súdán.

Dlužní otroctví

Tento typ otroctví se týká milionů lidí po celém světě. Ti musejí odpracovat dluh, nejčastěji půjčku na základní zdravotní péči. Pracují dlouhé hodiny, sedm dní v týdnu, po celý rok, zadarmo. Místo výplaty dostávají stravu a přístřeší. V některých případech ale půjčku nikdy nesplatí a dluh se pak dědí z generace na generaci. Systém dlužního otroctví se v současnosti vyvíjí v "nové formy dlužního otroctví". Tento typ se nejčastěji týká migrujících pracovníků, kteří nemohou opustit zemi/region, kde žijí. Odvádějí sezónní práce předevšímv jižní a jihovýchodní Asii a mimo sezónu žijí ze zálohy od svých zaměstnavatelů, protože nejsou schopní získat jinou práci. Když skončí období dešťů, vracejí se zpět do práce. Země, kde se vyskytuje dlužní otroctví, jsou Indie, Bangladéš, Nepál, Pákistán, Srí Lanka. A také země Střední a Jižní Ameriky a Afriky, Dominikánská republika, Haiti, Guatemala, Paraguay, Bolívie, Brazílie, Mexiko, Peru a Benin, Pobřeží slonoviny nebo Togo.

Dětské otroctví/nejhorší formy dětské práce

Tento pojem je definován v jednom z bodů Úmluvy Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce: " výraz nejhorší formy dětské práceµ zahrnuje:
a) všechny formy otroctví a praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí
k účasti v ozbrojených konfliktech". V současné době pracuje asi 215 milionů dětí, osob mladších 18 let a více než polovina z nich je vystavena nejhorším formám dětské práce, což může poškozovat jejich mravní a morální vývoj a kvůli absenci ve škole to zhoršuje i možnost jejich budoucího uplatnění na pracovním trhu. Dětská práce je nejrozšířenější v rozvojových zemích, na mapě je ukázáno procentuelní rozdělení dětské práce ve světě.

Dědičné otroctví

Jde o typ otroctví, kdy se otrokem člověk stane, protože patří do skupiny, na kterou společnost nahlíží jako na vhodnou k otrocké práci, nebo když se otrokem člověk narodí, protože jeho rodina je v otrocké "třídě".
V tomto případě otroctví přechází z rodiče na dítě. Nejčastěji se s tímto setkáme v zemích, kde funguje přísné hierarchické rozdělení společnosti, jako je Niger, Mauritánie či Mali. Otroky jsou tu lidé na samotném dně společnosti, kteří nemohou vlastnit půdu nebo dědit majetek, nemohou se vzdělávat. Přestože je otroctví zakázané, tento typ otroctví může být tak silně kulturně upevněn, že může být obtížné jeho existenci dokázat.

Obchodování s lidmi

Obchodování s lidmi je definováno jako přeprava a/nebo obchod s lidmi - s ženami, s muži a s dětmi - za použití síly, nátlaku nebo podvodu, za účelem sexuálního vykořisťování nebo nucení k práci.
Úplná definice je uvedena v Dodatkovém protokolu k Úmluvě Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Na základě této definice lze určit tři základní složky obchodování
s lidmi: co, jak a proč se to děje.

Co se děje (ACT): najímání, přeprava, přesun, přechovávání a přijímání osob.
Jak se to děje (MEANS): hrozba nebo použití síly, nátlak, únos, podvod, klam, zneužití moci nebo pocitu zranitelnosti a poskytování plateb nebo výhod.
Proč se to děje (PURPOSE): vykořisťování zahrnující prostituci, sexuální vykořisťování, nucenou práci, otroctví nebo podobné praktiky, odstraňování orgánů a další typy vykořisťování.

Většina těchto lidí jsou migrující pracovníci, snaží se uniknout chudobě nebo diskriminaci pomocí "personálních agentur", ale slíbené práce se nedočkají.

Předčasné/nucené manželství

Ženy a dívky jsou v některých zemích nucené se vdát bez možnosti výběru partnera. Často jsou sňatky doprovázeny sexuálním a domácím otroctvím a násilím. Například v Barmě, Thajsku, Rusku nebo na Ukrajině jsou tyto ženy zneužívané jako služky a sexuální otrokyně.Nucené manželství lze označit jako nelidský čin, musí však být splněna podmínka způsobení vážného utrpení nebo útoku na lidskou důstojnost. Při posuzování, zda bylo způsobeno utrpení, musí být zohledněné okolnosti případu a je možné, že ne každá situace nuceného manželství je nelidský čin. Jinými slovy, ne všechna manželství, která se zdají být nucená, splňují podstatu nuceného manželství. Nucené manželství není jev výjimečný ani patřící k minulosti minulosti. Především v afrických státech jde o fenomén současnosti a nejen soudy, jako je Mezinárodní trestní soud, ale i mezinárodní společenství by se měly touto problematikou zabývat.

Otroctví ve světě

Téměř 21 milionů lidí na celém světě je zotročených, z toho 26 procent jsou děti mladší 18 let. 19 milionů je využíváno soukromými osobami a podniky a 2 miliony státy. Z těch 19 milionů je 4,5 milionů sexuálně zneužíváno a vykořisťováno. Každá z obětí stráví v otroctví průměrně 18 měsíců, než uteče nebo je osvobozena.
To je jen několik čísel, která zveřejnila Mezinárodní organizace práce po odhadu z roku 2012.
To, jak otroctví více či méně zasahuje země celého světa, je globální problém. Statistiky ILO o jeho rozšíření neboli "prevalenci" jsou velmi důležité, protože ukazují úroveň rizika, kterému lidé v konkrétních regionech čelí. Regionem s nejvyšším rozšířením otroctví, tzn. počtem jeho obětí na 1000 obyvatel, je střední a jihovýchodní Evropa (mimo EU) a Společenství nezávislých států (organizace zemí zahrnující 9 z 15 států bývalého Sovětského svazu, dále jen SNS). Zde jde o 4,2 obětí. Následuje Afrika (4), Blízký východ (3,4), Asie a Tichomoří (3,3), Latinská Amerika a Karibik (3,1) a vyspělé ekonomiky a Evropská unie, kde je počet obětí 1,5 na 1000 obyvatel. To, že státy střední a jihovýchodní Evropy a SNS mají poměrně vysokou prevalenci oproti jiným regionům, je důsledkem nízkého počtu obyvatel a vysokého počtu zpráv a informací o sexuálním vykořisťování a nucené práci. Absolutně jsou ale nejvyšší počty v Asii, Africe a Latinské Americe. Skutečnost, že více než polovina všech obětí otroctví je v Asii, značí o potřebě zintenzivnění opatření proti otroctví právě v této oblasti.

Závěr

Jak již bylo zmíněno, otroctví lze pokládat za vedlejší produkt chudoby. Návaznost na socioekonomické problémy je tedy mimořádně úzká a to má zásadní dopad na možnosti odstranění otroctví. Kampaně aktivistů proti otroctví výrazně upozorňují na tento problém a zvyšují tak pravděpodobnost, že se jím bude zabývat větší část světa a zároveň se aktivně zapojí.34 Vzhledem k charakteru a závažnosti problému je také nutné, aby se vyvíjely efektivní mechanismy spolupráce nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Velkou roli tu hrají nevládní organizace a jiné subjekty pracující na mezinárodní úrovni - Mezinárodní organizace práce (ILO), Rada Evropy nebo OSN.35 Za zmínku stojí i zvláštní zpravodaj OSN pro novodobé otroctví a samozřejmě Rada pro lidská práva, která by se měla problémem také zabývat.
 


Jak vzniká nevěra?

25. března 2017 v 11:46 | Kalić |  Fakta
Nevěra

Jak vzniká nevěra? Nevěra vzniká kvůli několika důvodům.
První důvod je zcela logický a bohužel nejčastější. Pokud máte doma přítele, přítelkyni, manžela, či manželku, prostě partnera, který vám není schopen dát byť i trochu té lásky, či něhy, nebo dokonce porozumnění, tak je člověk mnohdy smutný, či zklamaný. Pak přichází otázka co s tím? Člověk je jedinec, který je odjakživa zvyklý žít v tlupě, nebo s minimálně jedním partnerem, který mu má být oporou nejlépe do konce života. Pokud se sitauce dostane do takového zdánlivě malého neporozumnění či nedorozumnění, tak člověk hledá jiného jedince, který mu je toto schopen nabídnout. Z vlastní zkušenosti bohužel mohu potvrdit, že když jdete za někým jiným, či jinou, tak toto většinou přichází automaticky. Když člověk přijde domů, tak čeká přítulnost od své milované osoby. Když ale, přijdu domu, sednu si na pohovku, na které sedí i moje ( láska ), tak očekávám, že se ke mě přitulí a dá mi najevo, že je ráda, že mě vidí. Pokud ale partnerka na můj dotaz ,, Zlato můžeš jít ke mě? " odpoví: ,, A proč? ", tak je jasné, že není něco v pořádku. Člověk je pak většinou zklamaný a pokouší se najít jinou ženu či muže, která mu toto poskytne automaticky a bez nějaké urgence. Potom si tito lidé najdou tzv. milenky a milence, kteří mají stejný problém. Takže zdánlivě malý problém, může přerůst v tak velký problém, jako je např. rozvod a různé komplikace, jako je souzení se o péči dětí atd. Proto je dobré, tomuto předcházet.

Další důvod je spíše egoistický. Člověk, který se sebou není moc spokojen, dokáže nabudit své ego tím, že tzv. ojebává jednu frajerku za druhou, aby si to potom mohl vyprávět s kámošema u piva kolik jich přefyknul. Pak se ti jeho kámoši pokoušejí napodobit toho přefykávače, aby snad trhli jeho rekord a mohli se tak vychloubat, že jich přeřízli víc a že jsou větší frajeři než on. Bohužel, tato vlastnost nám zůstala z opic. Věta: ,, Opičíš se jako opice. " je v tomto případě opodstatněná.

Další důvod je taky docela častý. Člověk, který žije s partnerem spoustu let a připadá mu tento vztah nudný, či stereotypní, vyhledává tzv. dobrodružství jinde. Pokud partnerka či partner nechce na změnu přistoupit, tak si zase hledá někoho jiného. Někoho s kým zažije něco nového a nepoznaného. Potom se zase původní vztah začne rozpadat a už to známe. Rozvod, soudy atd. atd. Proto je dobré pro udržení vztahu občas přistoupit k nějaké byť malé změně, protože malá změna, může být dobrou změnou, která váš vztah může jen utužit.

Dalším a posledním důvodem, který není zas tak častý je promiskuita. Chlap, kterého nebaví jebat jednu a tu samou díru, si hledá jinou partnerku, aby vyzkoušel jestli to je jíný. Bohužel to jiný je. Každá pička je jiná, má jiné rozměry a je jinak tvarovaná. Chlap, který jednou ochutná vůni jiné jeskyňky s tím už nepřestane, protože se stane závislým na ochutnávání jiných jeskyněk a získávání pocitů. Jako že, tamta byla krásně ouzká, tamta byla moc vytahaná a tamta byla tak velká, že sem ani nevěděl, jestli jí vůbec píchám. To samý platí u ženskejch. Pokud frajerku jebe jeden a ten samej pták, tak jí to po čase přestane bavit a postupně taky ochutnává jiný ptáky, protože každej pták je jinej. Jinak vypadá, je jinak velkej a každej chlap jebe jinak. Stejný je to u gayů i lesbiček.

Takže z toho vyplývá jediné. Aby jste byli v životě spokojení a neřešili kraviny, tak je potřeba jen trochu porozumnění, něhy, lásky a občas je dobrá i malá změna. Tím dosáhnete toho, že váš vztah bude dokonalý a natolik pevný, že budete v životě šťastní. Jedině skvěle fungující rodina vám zaručí krásný a spokojený život.

Smrt díky vakcíně

4. března 2017 v 8:43 | Kalić |  Fakta
Multimiliardář a zakládající šéf Microsoftu Bill Gates otevřeně přiznal, že vakcíny a současná zdravotní péče mají za cíl depopulaci planety. Řekl to na únorovém setkání elitní organizace TED.

V podivuhodné přednášce se Bill Gates zabýval dogmatem globálního oteplování, podle kterého emise CO2 způsobuje člověk, který je tak přímo zodpovědný za údajné oteplování zeměkoule. Gates nabízí způsob, jak snížit emise CO2 - snížit lidskou populaci. Na záběru, kde Gates popisuje neobvyklou rovnici, čistou angličtinou tvrdí, že očkovací látky mají sloužit k tomu, aby se snížil počet obyvatel, čímž se sníží i emise CO2. Stejný cíl má podle něj i současný systém zdravotní péče a reprodukčního zdravotnictví. Potvrdil tak informace a výzkumy, podle kterých vakcíny obsahují látky, které snižují plodnost, či přímo vyvolávají sterilitu, stejně jako různé nemoci typu autismu či poruch imunity.

Důvod, proč byl Gates ve svém projevu tak otevřený, je dán zřejmě výběrem publika. Přednáška se totiž konala v rámci konference TED (Technology, Entertainment, Design), což je elitní nezisková nadace, která se specializuje na přednášky veřejně známých osobností. Kromě Gatese na nich vystupují například Bill Clinton, Al Gore či Gordon Brown.

Běžný člověk nemá šanci se na ně dostat, účastnický poplatek za konferenci je totiž šest tisíc dolarů. Mezi sponzory organizace patří IBM a vojensko-průmyslový gigant General Electric.

Ve zcela jiném světle tak vyznívají altruisticky vypadající tvrzení manželů Gatesových, kteří například před měsícem v Davosu oznámili, že v příštích deseti letech poskytnou deset miliard dolarů (až 188 miliard korun) na vývoj nových očkovacích látek.
Počátkem devadesátých let sužovala Nikaraguu, Mexiko a Filipíny děsivá epidemie, kdy dokonale zdravé mladé ženy přicházely o plod během druhého a třetího trimestru těhotenství. Další pokusy o graviditu měly stejný výsledek, následovaný neplodností. Lékaři byli bezradní. Vědcům trvalo dost dlouho, než nakonec objevili zdroj. Jediným společným jmenovatelem ve všech případech byla účast všech postižených žen na hromadné vakcinaci proti tetanu, akci provedené pod dohledem Světové zdravotnické organizace (WHO) financované Rockefellerovým fondem.

Upřímnost takového záměru samozřejmě lze jen ztěží zpochybnit. Římskokatolická organizace Comite Pro Vida se sídlem v Mexiku se přesto rozhodla nechat ampule s vakcínou otestovat a pak vyšlo najevo něco hrozného. Roztok obsahoval lidský chorionický gonadotropin (HCG), přirozený hormon potřebný k udržení těhotenství. Ale jak se mohl stát součástí očkovací látky? Další analýza znamenala pro vědce šok. Ukázalo se, že kombinace agens tetanu s HCG stimuluje tvorbu protilátky, která později dělá ženy neschopnými odnosit dítě. Jinými slovy, tato vakcína představovala skrytou formu interrupce.

Když bylo spiknutí miliardáře Davida Rockefellera a WHO odhaleno, pokračovalo se v započaté činnosti pomocí GM. Už dva roky poté se takřka stejná situace, jako předtím v Nikaragui a na Filipínách, vyvinula v Zimbabwe a Guineji. Tentokrát trpěly ženy, které měly rády konzervovanou kukuřici. Naproti všem očekáváním neodhalily testy obsahu konzerv žádné život ohrožující komponenty, a také množství konzervačních prostředků vyhovovalo normě.

S prvním podezřením ohledně bioterorizmu a destruktivního vlivu transgenických substancí na lidi přišel toxikolog z Jihoafrické univerzity. Epidemie neplodnosti v rozvojových zemích totiž nespadla jen tak, z modrého nebe. Bill Gates, jeden z nejbohatších lidi na planetě s image šlechetného lidumila, je zapojen do řešení globálních zdravotních problémů.

"Je veřejným tajemstvím, že se světoví magnáti, zejména z USA, Japonska, Kanady a EU, obávají o nedostatek přírodních zdrojů," vysvětluje doktorka sociologie Irina Aliverova. "Organizace spojených národů v oficiálním dokumentu dělí světovou populaci do tří hlavních skupin: "zlatou miliardu", pak střední skupinu, která nemá dostatečné přírodní zdroje a "vypomocnou" skupinu, reprezentovanou obyvatelstvem rozvojových zemí, včetně Ruska. Této poslední kategorie, téměř pěti miliard lidí, by se rádi zbavili jako plevele."

Jeden z mechanizmů hrůzného záměru Gatese a Rockefellera, aktuálně podporovaného vládou USA odhalil prezident biotechnické společnosti Epicyte Mítch Hein. Řekl, že ženám s ojedinělou kondicí imunitní neplodnosti byly odebrány jisté protilátky. Tyto geny byly následně izolovány a metodou genetického inženýrství vloženy do genomu běžných kukuřičných semen dodávaných do zemí třetího světa. To znamená, že Afričané zaseli na svých polích vražednou geneticky upravenou kukuřici - s vloženou skrytou antikoncepcí. Hein pak objasnil, co se stane lidem, kteří takovou kukuřici jedí. Zmíněné protilátky zpravidla přilnou k povrchu spermatu, přilepí se na něj a udělají je tak těžkým, že se nemůže pohybovat.

V Rusku je sice pěstování GM potravin zakázáno, ale spotřeba potravin z pěti transgenických kultur je povolená ( řepa, v Evropě zakázaná kukuřice 810, sója, brambory a rýže ). Oficiální závěr ohledně zhoubných účinků GM na lidi neexistuje. Moskevský Koltsovův institut biologie a Národní sdružení pro genetickou bezpečnost tedy provedly nezávislý experiment: krmili po celý rok transgenickou sójou křečky. Stejná sója, dodávaná z Holandska jako GM prostá, je v Rusku používána ke krmení skotu. Tato sója je povolená i pro lidskou spotřebu. Dnes už je jasné, jaké mohou být důsledky - hlodavci vykazovali zpožděný růst a vývoj a pokles reprodukční funkce, která měla za následek neschopnost zplodit třetí generaci.

"Neplodnost v třetí generaci zvířat chovaných na GM produktech znamená, že příroda nechává tento druh zaniknout a nedopustí, aby se dál množil," říká Alexandr Baranov z Biologického institutu. "Jinými * slovy, GM potraviny vedou do vývojové slepé uličky a k degradaci druhů. A během tohoto výzkumu jsme odhalili i další zajímavý fakt. Zvířatům začínají růst chlupy v ústní dutině."

Ačkoli si opatrní vědci dosud "nejsou zcela jisti" tím, že mutace způsobila GM potrava, svět už dávno rozpoznal, že se s transgenických plodin mohou vyvinout toxické proteiny a různé mutace.

Žádný vědec nebude jen tak souhlasit s pouhými předpověďmi o tom, jak se asi uměle vložený rostlinný gen zachová v chromozómu. Možná, že ženy o tři generace později budou rodit děti s chlupatými ústy, stejně jako ti křečci. Nebo nebudou vůbec schopny otěhotnět. Možná je to důvod, proč se ruští i jiní producenti transgenických produktů obávají označovat tyto výrobky jako GM a dávají přednost placení pokut za porušení zákona. Jiný způsob k rozpoznání GM produktů neexistuje.

Neplodných párů v Rusku rok od roku přibývá, v současnosti nemůže mít děti na pět milionů rodin, a zdá se, že pekelný stroj Billa Gatese už dosáhl i zde. Zatímco se vědci obávají dělat pokusy na lidech, stává se každý, kdo vejde do obchodu s potravinami, pokusným králíkem proti své vůli. Ruská akademie věd navrhla zavést moratorium na GM produkty, dokud nebude zcela prokázaná jejich bezpečnost. Pokusy vědců přesvědčit pracovníky státní správy však byly zbytečné.

Fond Billa a Melindy Gatesových mezitím připravuje novou GM bombu, transgenickou "zlatou rýži", o níž už se ví, že způsobuje cysty ve vejcovodech. A opět je to skryto za zástěrku dobročinného úmyslu. Tato rýže údajně doplňuje vitamin A a železo v těle.

Co proti tomu dělají jiné země

Indie odmítla humanitární pomoc USA ve formě produkce v hodnotě 100 milionů dolarů ročně.

Čína zakázala prodej GM na svém vnitřním trhu, ale přesto pokračuje ve vlastním exportu.

GM produkty nejsou používány ve Slovinsku, v Rakousku, Řecku, Francii, Lucembursku a ve Velké Británii.

Ve Velké Británii musí být GM výrobky označeny dokonce i na jídelních lístcích v restauracích.

zdroj: www.rukojmi.cz

Kšeft s lidským zdravím

3. března 2017 v 15:26 | Kalić |  Fakta
Virová regulace obyvatelstva

Jelikož mě už dva týdny trápí chřipka a za posledního čtvrt roku už je to druhá chřipka s takovým téměř ,,mutačním průběhem", tak jsem se rozhodl vám přiblížit skutečné fungování farmaceutického průmyslu v tomto prohnilém světě.
Chřipka je nakažlivá nemoc způsobená RNA virem z čeledi Orthomyxoviridae. Velikost tohoto viru je průměrně 80 nanometrů. Je zarážející, že RNA virů existuje velké množství.
Jejich typickými představiteli jsou:

virus chřipky
virus klíšťové encefalitidy
virus dětské obrny
virus hepatitidy A, C, D a E ( naproti tomu virus hepatitidy B je DNA retrovirus )
virus tabákové mozaiky
virus slintavky a kulhavky
hantavirus
koronavirus ( způsobující mj. SARS )
Virus Newcastleské nemoci

Nezdá se vám, že těch virů je až moc? Podle mě je asi tak 90% virů uměle vytvořených. Jak jinak si vysvětlit, že třeba v letech 1889-90 ( podle některých zdrojů až 1891 ) byla poprvé představena Ruská chřipka ( typ H2N2 a H3N8 ), a zemřelo na ni 1 milion lidí. Další v pořadí je Španělská chřipka ( typ H1N1 ), 500 milionů nemocných a 20 až 100 milionů mrtvých a to v letech 1918 až 1920. Nebo Asijská chřipka ( typ H2N2 ), 0,8 milionu až 1,5 milionu mrtvých v letech 1957-58. Či Hongkongská chřipka ( typ H3N2 ), 3/4 milionu až 1 milion zemřelých v letech 1968-69. Další už je v celku známá Mexická chřipka ( H1N1, známa také jako Prasečí chřipka v roce 2009 ). A nově i teď ptačí chřipka. Nezdá se vám, že těch virů, které tady nikdy předtím nebyly je až moc? Nezdá. Jak jinak totiž zregulovat obyvatelstvo, které je vládám tohoto světa k ničemu. Je až zarážející chemické označení těchto virů. Např. H2N2, H3N8, H3N2 atd. Mohli bysme pokračovat. Už slovo chemie nabádá k tomu, že se s některými viry experimentovalo natolik, že se buď vymkly kontrole a rozšířili se nečekaně mezi obyvatele ( samozřejmě s ututláním vládou ), nebo byly schválně vytvořeny pro to, aby se rozšířili mezi obyvatele této planety a část obyvatel podlehla tomuto viru. Díky letecké dopravě se např. Asijská chřipka pak rozšířila do celého světa, dle odhadů jí podlehly dva miliony lidí. Nejvyšší zastoupení bylo u mladých a dospělých lidí, kteří rychle ztrácí imunitu vůči chřipkovému viru. Čili umělé vytvoření viru, následné rozšíření mezi obyvatele, jejich oslabení imunity a organismu a dále sledování nárustů nemocných a počet úmrtí. Po dosažení počtu mrtvých na přání vlády se ,,najednou" vyvine vakcína, nebo protilék, který je buď zdarma, či za poplatek. Toto je základ k regulaci obyvatestva a následně i základ k výdělku farmaceutických firem po celém světě.
Primární genetické změny ve viru způsobily ve 20. století tři chřipkové epidemie nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí.
Existují tři základní typy chřipkových virů:

Chřipkové viry A infikující savce a ptáky
Chřipkové viry B infikující převážně jen lidi ( ale například i fretky )
Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že tyto chřipkové viry mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu, a tudíž najít nový imunitní cíl u citlivých lidí či svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi, až se opět šíří jako v panenské populaci. Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.
Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových obalových glykoproteinů - hemaglutininu ( zkratka HA nebo H ) a neuraminidázy ( zkratka NA nebo N ) -, které jsou základní pro životní cyklus viru. Pro chřipkový vir typu A bylo identifikováno šestnáct podtypů H a devět podtypů N, zatímco jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.
Existují ještě další variace viru, a proto jsou specifické chřipkové kmenové oddíly identifikovány standardním názvoslovím specifikujícím typ viru, geografickou polohu prvního výskytu viru, rok izolování, pořadové číslo izolování a subtypy HA a NA ( např. názvy "A/Moscow/10/99 ( H3N2 )" či "B/Hongkong/330/2001" ).U virů typu A se kromě vysoké mutagenity vyskytuje i nebezpečná možnost rekombinace - pokud dva různé subtypy viru napadnou tutéž buňku, mohou si prohodit část RNA a vytvořit radikálně odlišný virus se zcela novými vlastnostmi a schopnostmi. V tomto ohledu panují veliké obavy z kombinace většího množství vodního ptactva a drůbeže, kde se ptačí chřipka šíří nejsnáze, a také rozsáhlého chovu prasat na jednom území - prasata jsou infikovatelná jak savčími, tak i většinou typů ptačích chřipek ( i těch, co většinu savců nenapadají ), což zvyšuje pravděpodobnost nových, "radikálních" konstrukcí viru, které by mohly být nebezpečné člověku.
Například chřipková pandemie v létech 1918-19 dosáhla celosvětového vrcholu během konce jara a léta. Tehdy ale hrálo roli také oslabení a podvýživa lidí způsobená první světovou válkou. Takže oni vyvolali válku schválně, aby se nakazilo ještě víc lidí a aby jich víc zemřelo? Tak tohle je snad jasný důkaz toho v jakém světě vlastně žijeme.
Často se při klasifikaci nemocí odlišují viry tzv. ptačí chřipky - která napadá hlavně ptáky a savce jen omezeně, resp. téměř vůbec - od chřipek napadajících savce. Je zde ovšem vždy riziko mutace, které udělá z ptačí chřipky chřipku napadající i savce a člověka.
Dalším typem je koňská chřipka či psí chřipka. Podle symptomů je mylně za chřipku označována kočičí chřipka.Ve 20. století bylo zaznamenáno několik větších epidemií chřipky. Nejznámější a nejvíc smrtelná byla pandemie Španělské chřipky ( chřipka typu A, kmen H1N1) , která trvala od roku 1918 do 1919 a které podlehlo zřejmě víc lidí, než padlo v 1. světové válce. Takže tohle jsou tedy chemické zbraně.
Chřipkové viry pravidelně způsobují každoroční epidemii, která prochází napříč světem. Obvykle však jde o lehké formy onemocnění, které jen málokdy zabíjejí - a pokud ano, tak zpravidla pouze staré a oslabené lidi, většinou v řádech desetitisíců obětí na celém světě. Občas se však objeví rozsáhlá epidemie způsobená nebezpečnou variantou, tj. mutací, viru, která se vyznačuje nejen obvyklou velkou nakažlivostí, ale též vysokou smrtonosností. Největší a nejstrašnější byla pandemie tzv. Španělské chřipky, která propukla na konci první světové války a usmrtila desítky miliónů lidí. Je považována za jednu z největších epidemií v historii. Někteří vědci jí přisuzují absolutní rekord v počtu mrtvých lidí. Už slovo mutace mi v přírodním slovasmyslu moc nesedí. Mutace je dědičná změna genotypu. Mutace dělíme na mutace spontánní ( vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA ) a indukované, tj. uměle vyvolané mutageny. Umělé vyvolané mutace? To může dělat jen někdo, kdo tomu opravdu rozumí. A to buď státem placený vědec, či chemik, který udělá vše, co mu stát či vláda nařídí. Zřejmě pod pohrůžkou smrti, či zbavení práv, jak to chodí. ,,Buď to uděláš a mi ti dáme život a prachy, nebo chípneš". Buď pomalu v blázinci, nebo rychle a beze stopy. Mutace mají nejčastěji vliv negativní, nebo žádný. Mutací, které pozitivně ovlivní vlastnosti organismu a kterým je přisuzován významný vliv na evoluci, je ve srovnání se škodlivými nebo neutrálními velmi málo. Četnost mutací se liší druh od druhu a v závislosti na prostředí, v němž se organismus nachází.
Obecně lze říci, že četnost mutací roste s:

rychlostí rozmnožování ( čím častěji se organismus rozmnožuje, tím častěji mutuje )
rostoucím vlivem mutagenů
zhoršujícími se životními podmínkami a zdravotním stavem organismu.

Zhoršujícími se životními podmínkami? Proboha! Vždyť tohle se právě děje! Lidi, proberte se dřive, nežli bude příliš pozdě!

Report směny

15. února 2017 v 12:12 | Kalić |  Deník taxikáře
Středa 8.2.2017

První rito bylo z Ruzyně takřka přes celou Prahu. Přišli dvě zákaznice, zase asi rusky, nebo ukrajinky. Jedna z nich byla velice obézní, ale bylo vidět, že má asi problémy se štítnou žlázou, protože měla i nateklý krk. Nicméně, když si sedla do auta, tak se auto nahnulo na pravou stranu, protože měla asi tak 150kg. Takže když jsem jel do levotočivý zatáčky, tak jsem musel opatrně, aby jsme se nepřevrátili. Pokec za jízdy byl příjemnej a zákaznice taky. Příjemnej začátek za víc jak 300,-.

Druhý rito bylo ze Žižkova do Nuslí. Nasedla mi docela pěkná mladá slečna. Bohužel v polovině jízdy jsem zjistil, že má na klíně malýho pejska. Tak jsem jí řekl, že toho pejska musí příště nahlásit. Ona se mě zeptala proč? Tak jsem jí řekl, že když by přijel řidič, kterej pejsky nevozí, tak by jí neodvezl, nebo by jí naúčtoval příplatek za pejska. Zeptala se mě, proč by se měl hlásit tak malej pejsek? Tak jsem jí vysvětlil, že pokud by přijel řidič, kterej je alergickej na zvířecí srst, tak by mohl dostat záchvat a mít problém. Slečna pochopila a dál se už neptala. To je problém většiny zákazníků. Vemou si do kabelky či psí taštičky pejska a nenahlásí je a doufají, že to nezjistíme. Nakonec, když vystupovala, tak otevřela dveře do cesty autobusu, kterej mi je málem urazil. Tak jsem jí řekl, že musí počkat až jí řeknu, že může vystoupit. Opět problém většiny lidí, otevřou dveře od auta, aniž by se přesvědčili, že nic nejede.

Třetí rito bylo ze Strašnic na Prosek. Přijel jsem do automobilky pro firemní zákaznici, tudíž jízda na fakturu. Příjemná starší paní, se kterou jsme se bavili o tom, že má doma manžela už dvacet let, tak jsem jí řekl, ať si toho váží, protože takovej vztah už nemusí nikdy mít. Já mám doma taky přítelkyni, kterou miluju a už jsme spolu skoro deset let. Máme spolu dvě děti a přežili jsme spolu bídu a zatracení dnešního světa. Takže je to moje jediná žena v mým životě a jednou si jí vemu za ženu. Bavili jsem se i o nevěře, že ona by svého manžela nemohla podvést a nechápe, jak to někteří můžou udělat. Vysvětlil jsem jí, že nevěra většinou vzniká tak, když něco doma chybí. Člověk pak jde jinam, kde něhu a porozumnění najde automaticky a bez keců. Řekla, že mám pravdu. Tak mi poděkovala za přijemnej rozhovor a s úsměvem jsme se rozloučili.

Čtvrtý rito bylo ze Záběhlic do Měcholup. Přijel jsem pro starší paní, se kterou jsem si povídal o tom, že má ještě stále oba rodiče, kterým je přes devadesát let a ona se o ně stará sama. Syna sice má, ale je v zahraničí a dělá tam doktora. Říkala, že pokud je rodina pohromadě a všichni si mezi sebou rozumí, tak ti lidé se dožívají daleko vyššího věku, což je pravda, protože pokud má někdo klid a jistotu, tak přežije daleko déle. Já se taky starám o svou rodinu a taky mám co dělat. Ráno v sedm vstávat, v půl osmý odvést dceru do školy, v osm vyrážím do práce do Prahy a okolo půl desátý už jsem nastrojenej a připravenej vydělávat. Večer pak jedu domů abych byl doma nejpozději tak v jedenáct večer. Ráno zase ten samej kolotoč. Bohužel to není pravidlem. Když jsou potřeba peníze, tak jsem v práci dva i tři dny a pak teprve jedu domů. Už se mi jednou stalo, že jsem byl v práci dva a půl měsíce a nemohl jsem jet domů i přes to, že to mám domů jen 110 km. Paní mi řekla, že to je strašný a jak to můžu vydržet? Řekl jsem jí, že už to tak dělám skoro osm let a jedinej problém, kterej mám, že beru prášky na žaludek, což je to nejmenší, co můžu mít. Na konci jízdy si postěžovala, že byla jízda trošku dražší. Tak jsem jí dal slevovou kartičku aby to měla příště levnější. Poděkovala, popřáli jsme si vše dobré a rozloučili jsem se.

Pro pátý rito jsem si musel z centra až do Dubče, ale dobrý, bylo to za 350,-. Taková starší pěkná panička, před barákem měla černýho mercedesa ( SLko ) a pěknej opravenej baráček. Moc jsme si nepokecali, ale když mi dávala dýško, tak se usmála. Děkuji madam :)

Šestý rito bylo z TV NOVA z Barrandova. Přijel jsem pro takovou mladou holčinu, kterou už jsem párkrát vezl. Sice nevim co tam dělá, ale během jízdy telefonovala asi s kolegyní a povídali si o líčení, takže asi maskérka.

Na sedmym ritě jsem nabíral tři studentíky gymnázia. Jeden frajer a dvě frajerky. Frajera občas vozim, takže je znám. Slečny si cestou vystoupili asi o kilák dál a s panem studentem jsme jeli až do Libně. Povídali jsme si o tom, že sem byl včera ubytovanej ve dvoupodlažnim střešním apartmánu, jenom za 850,- na noc. Tak mi řekl, že by se tam dělali bezva pařby. Sem mu řekl, že stopro. Vzhledem k tomu, že frajer vobčas hulí špeka, tak mi dal čuchnout k ňáký hezký paličce skanku, jelikož si taky občas dám trochu tý trávy. Hezky voněla, tak jsem jí pochválil. Při loučení mi pan studentík nechal hezký dýško a pá pá.

Na osmý rito sem jel pro frajera do Modřan. Říkal mi, že by chtěl jezdit s Uberem. Tak jsem mu vysvětlil, že řidiči Uberu jezdí většinou bez licence a veškerých oprávnění, tudíž načerno. Navíc při čekání v koloně na čekačce zaplatí víc, než za normální taxi. A to nemluvím o schválně delších trasách, kterou řidič Uberu občas jede. Tak si to fajer rozmyslel. Cestou jsme nabírali jeho kamaráda, kterej jezdí u Taxi Praha, takže kolega. Ptal se mě, jestli to u Jetaxu jezdí. Tak jsem mu řekl, že ráno ten drát zapnu a kdybych ho večer nevypnul, tak jezdim nonstop. Sice jezdím za levnější sazbu, ale ve finále, tam kde vyložím zákazníka, tak tam dostanu další rito a jestli mám přejezd 5 km, tak je to hodně. Stíhám i dvě zakázky za hodinu a to zase díky aplikaci Waze, která mě vede trasou, kde nejsou kolony. Oba poděkovali a ten taxikářskej kolega co platil mi nechal dýško a s úsměvem se rozloučili.

Na devátý jízdě sem jel pro pana inženýra a jeho rodinku. Jeli do Lucerny. Asi zase nějakej koncík bo co. Vykládal mi, jak taky jezdil kdysi drožku. Tenkrát to bylo dobrý v tom, že taxikářů bylo pár, všichni se mezi sebou znali, dalo se vydělat a nedělaly se průsery. Tak jsem mu to odsouhlasil a řekl, že dneska je taxikářů tři prdele, většina si myslí že můžou všechno a když jedu rozsvícenej a kroužim, tak mě klidně předjede rozsvícená drožka a frajer je ještě drzej. Taky mi říkal, že potom dělal vedoucího taxislužby a pak se odrazil dále. Ptali se mě, jestli neznám nějakýho Vlastu Buriana. Tak jsem řekl, že znám, ale už je po smrti :). Řekli mi, že mysleli taxikáře, tak jsem odpověděl, že bohužel neznám. Cestou nás lehce vybrzdil nějakej zamindrákovanej blbeček, jinak pohoda.

Na desátý rito sem jel pro holčinu na Pankrác. Jela dolů k vodě do Modřan. Cestou si poručila, abych jí zastavil u Mekáče, že si potřebuje nakoupit jídlo pro frajery za kterejma jede. Tak jsem jí ochotně zastavil u Meka, protože jsem na to zvyklej z noční. Lidi si často poručej zastavit u bankomatu, protože prachy prochlastali a na taxíka si potřebujou vybrat z karty. Nebo sem taky zastavoval na benzínkách pro nějaký občerstvení aby nechcípli hlady. Po chlastu je docela hlad. Poděkovala a při příjezdu už jí čekal nějakej boreček. Říkala mi, že budou řešit nějakej projekt, tak jim nakoupila jídlo, aby chudáci neměli hlad. Tak jsem jí řekl, že mám taky nějaký projekty a uvidim jak dopadnou. S úsměvem se rozloučila a odešla.

Poslední jedenáctý rito bylo ze Stodůlek do Krče. V zakázce bylo napsáno, že je pán slepý a má hůl. Když jsem přijížděl, tak už tam stál pán se slepeckou holí. Když jsem přijel k němu, vystoupil jsem a šel jsem mu otevřít dveře. Pán mi řekl, že kdybych nevystoupil, tak by na mě začal řvát. Řekl jsem mu, že jsem ještě jeden z mála gentlemenů kteří nevymřeli. Pán řekl, že to je dobře a s úsměvem si nastoupil. Cestou jsem se dozvěděl, že jede na třídní sraz a už jích sedm chybí. A to jim všem bylo 55 let. Tak mu říkám, že to je smutný, ale bohužel realita. Dnes člověk musí makat od rána do večera a má z toho hovno, akorát zničený zdraví. Přikývnul. Dál mi řekl, že i když moc nevidí, tak jednou šel okolo zastávky a slyšel řinčení skla. Nakonec zjistil, že tu zastávku demoluje jakýsi mladík, tak ho chytnul pod krkem a do příjezdu policie ho nepustil. Dal mu prej i pár facek. Vzhledem k tomu, že to byl syn radního, tak mu ještě policie řekla, že to neměl dělat a dostal podmínku za omezování osobní svobody a napadení. S nasráním mi řekl, že on chránil státní majetek, zadržel výtržníka a ještě to odnesl právě on. Tak mu říkám, že tohle je bohužel Česká Republika a že já měl bohužel už taky dvě podmínky za to, že mě dva frajeři vybrzdili. Dal jsem jim přes držku a oni si ještě stěžovali na policajtech a odnesl jsem to já. Nakonec mě poprosil, zda bych mu ještě neskočil nakoupit do krámu dvě flašky vína. Tak jsem mu řekl, že klidně. Zastavil jsem mu u obchodu, nakoupil jsem mu to víno a dojeli jsme na místo určení. Při vystupování mě poprosil, jestli bych ho nepřevedl na druhý chodník. Řekl jsem mu, že to je samozřejmost a pak jsme se rozloučili.

Dnešní směna celkem fajn. Jenom pár debilů za volantem, trochu sem se i najedl a moc sem se nerozčílil. Normálně troubim tak na dvacet debilů za volantem, deset debilů chodců a občas i na cyklistu a málokdy na motorkáře. Někdy se ani nestíhám moc najíst, protože honim koruny!

Vítejte v realitě!

Taxikařina

22. ledna 2017 v 16:19 | Kalić |  Deník taxikáře
Rozhodnul jsem se, že se s vámi podělím o mé zážitky z práce, protože spousta lidí neví co to vlastně taxikařina je. Hodně lidí si říká, že taxikáři se mají jako prasata v žitě, že maj peněz jak sraček a že si žijou v luxusu. Takhle si ale žijou drožkaři ( taxikáři ), kteří stojej třeba na Hlaváku, nebo Staromáku či u Karlovejch lázní a jinde. Ale mnohdy to pravda taky není, když to nejezdí tak i oni žerou suchej chleba.
Když sem skoro před deseti lety s taxikařinou začínal, tak jsem ještě jezdil jako smluvka ( smluvní přeprava osob ). Auto bylo bez transparentu na střeše, jen s označením dispečinku pro který jsem jezdil. Bylo to dobrý v tom, že mě měšťáci moc nekontrolovali, protože jsem neměl na střeše transparent, tudíž ani nevěděli, že jsem smluvka. Když mě zastavili státňáci ( státní policie ), tak jsem jim řekl, že jsem taxík a vezu zákazníka a oni mě většinou bez kontroly pustili dál, aby se nehádali se zákazníkem o čekačku, která by tím byla asi 5 - 10 minut, nebo se zákazníkem, který spěchal třeba na důležitou schůzku.
Po několika měsících jsem si udělal zkoušky na taxi z místopisu, protože se chystala novela v silničním zákoně a hrozilo, že jako smluvka bych bez zkoušek nemohl jezdit.
Když jsem měl zkoušky hotový, tak jsem si ještě musel zažádat v místě trvalýho bydliště o kartičku na taxi, abych mohl taxislužbu vůbec provozovat. Když jsem byl oficiálně taxikářem, mohl jsem si na střechu dát transparent TAXI a mohl jsem sbírat lidi z ulice. Když jsem byl smluvka, tak jsem taky nabíral lidi z ulice, ale tím jsem vlastně porušoval vyhlášku. Další výhodou bylo, že když mám na střeše transparent TAXI, tak mě policajti nezastaví, pokud neudělám nějakej přestupek, jelikož zase buď vezu zákazníka, nebo jedu na zakázku. Toho někteří taxikáři zneužívají tak, že jezdí bez řidičáku, opilí, nebo pod vlivem drog a někteří nemají ani doklady pro provozování taxislužby. Protože je v Praze až moc taxíků, tak narazit na takovýho taxikáře je čistá náhoda.
Během skoro desetiletý praxe v taxikařině, jsem svezl hodně celebrit, hodně dealerů drog, hodně zlodějů co se v taxíku schovávaj s kradeným zbožím a taky hodně lidí, co okrádá stát a lidi vůbec. Protože jsou to ale platící zákaznící, tak držim hubu, protože jinak bych si nevydělal. Spousta lidí, které vozím, si myslí, že když platí, tak si můžou v taxíku dělat co chtěj a že jsou tu oni pro mě. Jenže si neuvědomují, že já jsem přijel pro ně a kdybych chtěl, tak se na ně můžu vysrat a jet pro někoho jinýho. Častokrát je ale musim skousnout, protože když nejsou peníze, tak i hovado je zákazník, kterej platí.
Ale to všechno se dočtete v jednotlivých reportech směny, které zde budu zveřejňovat jako Deník taxikáře. Doufám, že všichni konečně pochopí, že i taxikář je jenom člověk, kterej musí občas snášet mindráky ostatních.

CéPéZetka

1. ledna 2017 v 18:28 | Kalić |  Fakta
Co je to CPZ?
Když se řekne CéPéZetka, tak spousta lidí vůbec neví o co jde. CPZ je označení pro celu předběžného zadržení. Na CéPéZetku jsou převáženi lidé, kteří jsou podezřelí z nějakého trestného činu a Policie se obává, že by mohli opakovat svou trestnou činnost. Navíc musí na CéPéZetce podezřelí čekat do soudu, což může být až 72 hodin.
Ve spolupráci s Policií ČR se Kalić TV dostala až do samotné cely.
Pokud Policie zadrží podezřelého na služebně, musí toto zadržení předložit písemně a zadržený je povinen toto přečíst a podepsat. Poté následuje osobní prohlídka a všechny věci zadrženého jsou sepsány a zapečetěny v obálce, která putuje se zadrženým.
Poté se čeká na tzv. eskortu. Před eskortou jsou zadrženému nandána pouta, jelikož je to vyžadováno zákonem o převozu podezřelých z trestných činů. Při převozu musí podezřelý dbát pokynů eskorty, nebavit se, nekouřit ani nijak nekomunikovat s eskortou. Takže vlastně nesmí dělat skoro nic.
Před samotným převozem na CéPéZetku je podezřelý přivezen na zdravotní prohlídku k policejnímu lékaři, aby se potvrdilo, že je schopen pobytu v cele. Celou dobu má na rukou pouta. Po zdravotní prohlídce a schválení lékařem je povolen převoz do samotné cely.
Při příjímání podezřelých do cely je nutností podezřelého postavit nejprve ke zdi na vyznačený prostor naproti tzv. přijímacímu stolu, kde si podezřelý musí opět přečíst pravidla pobytu na CPZ. Po přečtení a podepsání jsou zadrženému sundána pouta a putuje do kontrolní místnosti, kde je kompletně svlečen ( až do naha ) a je mu prohledáno oblečení. Po kontrole oblečení se může obléct a vyfasuje hygienické papírové prostěradlo na matraci, kelímek a je přiveden do samotné cely.
Před vpuštěním do cely se zadržený musí postavit vedle dveří od cely a hlavou ke zdi. Poté je vpuštěn dovnitř.
Samotná cela vypadá naprosto jednoduše, čtyři zdi a jedny dveře. Součástí cely je železobetonový kavalec, na který je nutno si dát ne moc tlustou matraci. Na matraci je potřeba si dát hygienické papírové prostěradlo, které zadržený dostal po osobní prohlídce. Součástí cely je i druhý kavalec naproti, pro případné šoupnutí spolubydlícího na celu, a taky záchod, který je hned vedle železných dveří s menší přepážkou pro trochu soukromí. Hned vedle WC za přepážkou je umyvadlo, do kterého teče jen studená voda, kterou si může načepovat do kelímku, který dostal.
Zadržený má nárok na tři jídla denně, která se podávají přes malý otvor v kovových dveřích od cely. Snídaně bývá o dvou krajících chleba a zabaleného taveného sýra s čajem. Sýr si namažte jak chcete, to není problém Policie.
Oběd bývá teplý a často bez čaje, jen se studenou vodou v kelímku, kterou si načepujete. Nádobí je plastové, aby jste si neublížili.
Večere taky bývá teplá a k té už dostanete zase čaj.
Během dne se dvakrát koná tzv, prohlídka cel ( po snídani a po večeři ), kdy na vás naběhne asi deset policajtů a vy musíte ven z cely, hlavou ke zdi a musíte čekat až prohlédnou vaší celu, jestli náhodou nekujete nějaké pikle. Po prohlídce cely se vracite zpět.
Celých 24 hodin svítí na cele světlo, jen v noci se trochu ztlumí, aby byl zadržený vidět na kameře, která je na cele z bezpečnostních důvodů a nevypíná se ani, když jste na WC. Takže se ani moc nevyspíte.
Kdo je silný, ten to vydrží, ale jsou i případy, kdy se člověk po dvou dnech na cele dočista zblázní, tudíž opravdu nedoporučuji pobyt na cele ani na hodinu.
Po určeném čase se koná soud, kdy je podezřelý převezen k soudu v tzv. Antonu. To je často policejní dodávka do které se vejde až deset lidí. Je to vlastně pojízdná cela, protože i zde jsou mříže za které vás zavřou a neotevřou je dřív, než budete u soudu.
Soud bývá často vysvobozením, ale záleží na vámi spáchaném činu.

Kdybych se rozhodl jinak

27. prosince 2016 v 11:58 | Kalić
Spousta lidí si říká, že kdyby se rozhodli jinak, tak sou jinde, s jinými lidmi a mají i jiný život. Jenomže ono to není tak jednoduché. Spousta věcí se děje, protože se dít musí a to, že se rozhodneme jinak na celé věci moc nezmění.
Jistě se ptáte proč? Protože každý máme svůj osud napsaný a co se má stát, se stane. A my sami věci ovlivníme jen minimálně, nebo vůbec.
Dám vám naprosto jednoduchý přiklad. Jako malý kluk, jsem měl rád videohry a později počítačové hry. Taky jsem velice rád chodil ke kamarádům na počítač, protože já jsem vlastní počítač neměl. Situace se změnila, když jsem měl jít na střední školu. Rodiče mi pořídili na splátky vlastní počítač, abych ho užil ke studiu.
Když jsem byl na dni otevřených dveří mojí budoucí počítačové školy, tak mě zarazil průměr, který od budoucích studentů vyžadovali. Maximální známkový průměr pro přijetí byl 2,1 a jelikož byl můj průměr 3,3, tak jsem se musel se školou rozloučit. Aspoň jsem si zkusil tzv. testy na nečisto, ale bohužel ani v těchto testech jsem neuspěl. Protože jsem na soukromou školu neměl peníze, tak jsem si musel vybrat školu, které až tak nezáleželo na průměru.
Tak jsem měl možnost studovat na soukromé škole, která studentům poskytovala studium zadarmo a nezáleželo jí na známkovém průměru. Chtěl jsem studovat obor Elektrikář pro slaboproud, jelikož se mi na dni otevřených dveří zalíbilo, že bych si mohl vyrobit vše co je elektronické. Např. televizi, reproduktory, rádio, prostě cokoliv. Jenže mi bylo řečeno, že tohle povolání není moc dobře placené a nechal jsem se zlákat oborem Elektrikář pro silnoproud. Tohle povolání prý bylo a bude dobře placené. Jenže pan zástupce ředitele mi jaksi nesdělil, že v tomto oboru je tolik učení, že mě to po půl roce přestalo bavit. Z každého předmětu jsme denně psali nekolik stránek. Tak jsem studium ukončil.
Vzhledem k tomu, že jsem musel něco dělat a bylo mi pouhých 16 let, tak jsem se rozhodnul jít na brigádu, než se pustím do dalšího studia. Našel jsem si brigádu jako obsluha aseptických přístrojů ve firmě Pepsi. Tahle brigáda mě hodně bavila, protože se jednalo např. o doplňování kartonů do plničky džusů, aby se vyrobily naše oblíbené džusy, které tak rádi pijeme, nebo o rovnání skleněných lahví před naplněním limonádou, či o balení palet paletovým balícím přístrojem. Práce mě bavila i když jsem musel občas sloužit 24 hodin v kuse a párkrát i 36 hodin v kuse. Jenže při výplatě jsem byl zklamaný, protože jsem dostal jen 4000,-. To mě tak zklammalo, že jsem šéfovi řekl, že končím.Do dalšího studia jsem byl doma a práci jsem už po této zkušenosti nehledal.
K dalšímu studiu jsem nastoupil na školu k učebnímu oboru Pekař. Obor mě tak bavil, že jsem se učil s nadšením a na praxi mi šla práce od ruky. Rohlík jsem umotal jako nic, housku jsem upletl za dvě vteřiny a nevadilo mi ani brzké vstávání do pekárny, kde jsme se učili. Jenže asi v polovině druhého ročníku zasáhl osud. Vzhledem k tomu, že se mi z moučného prachu, který létal na pekárně, začaly kazit zuby a dva se mi rozpadly, tak jsem musel studium ukončit. Škoda, tak pekař ze mě asi nebude.
No nic, zkusil jsem štestí do třetice a přihlásil jsem se na školu až v Čelákovicích. Vzhledem k tomu, že to byl obor nový, tak jsem šel do něj. Jednalo se o obor Operátor skladování, něco jako kancelářská krysa a skladník v jednom. Sice ranní brzké vstávání, abych stíhal vlak, který mě dovezl až do Čelákovic,ale obor mě velice bavil. Nejvíc mě bavila hodina psaní na stroji, kde jsme se naučili rychle psát na stroji. Naučil jsem se až 85 úhozů za minutu, což mi vydrželo dodnes. Bohužel po čtyřech měsících došli peníze od maminky, tak jsem musel zase na brigádu, abych měl na lístek do vlaku. Našel jsem si brigádu jako telefonní operátor u Českého Telecomu. Dostal jsem profesionální školení a byl jsem připraven pracovat. Jednalo se o prodej internetového připojení ADSL. Práce mě tak bavila a byl jsem tak úspěšný, že jsem uzavřel nejvíce smluv ze všech a to i z lidí, kteří tam pracovali několik let. Jenže nastal problém. Ráno v 5:30 vstávat na vlak a v 6:00 jízda vlakem do školy. Škola začínala už od 7 hodin ráno a trvala až do 13 - 14 hodin odpoledne. Ve 14:30 vlakem zpět do Prahy a v 16:00 být na brigádě. Pracoval jsem kolikrát až do devítí do večera. Pak domů přes celou Prahu se vyspat a ráno zase ten kolotoč. Není divu, že po měsíci jsem se na brigádu vykašlal, i když jsem si vydělal hezký peníze. Oproti minulé brigádě v Pepsi, jsem si za polovinu času vydělal 7500,-, což byl pro mě v 19-ti letech sen.
Po asi dalším měsíci došli i tyhle peníze, tak jsem se musel vykašlat i na tuhle školu. Do toho mi moje přítelkyně řekla, že neví jak to mezi náma bude, ať jí nevolám a nepíšu, že se ozve. To mě tak položilo, že jsem se pokusil o sebevraždu. Koupil jsem si v lékárně prášky na spaní a litr červeného vína. S tímto smrtícím náčiním jsem šel na místo, kde jsem chodil, když mi bylo nejhůř. Byla to slepá kolej ve stromovce v Holešovicích. Sedl jsem si na tu slepou kolej a začal jsem polykat prášky a zapíjet je vínem. Když jsem spolykal všechny prášky a vypil všechno víno, tak jsem si lehnul do trávy a čekal jsem na smrt. Mezitím začalo pršet, takže jsem ležel celý promočený a čekal na smrt. Po asi půl hodině čekání na smrt, jsem se zvednul a řekl si ,, Tak nic, no ". Asi jsem ještě neměl umřít, tak jsem šel domů za rodičema a do svého pokoje.
Druhý den jsem si řekl, že si najdu práci a na všechny se vykašlu. Našel jsem si práci jako hotelová ochranka. Práce mě bavila, měl jsem 12000,- čistého a nic mi nechybělo. Nejdražší paušál, nejnovější telefon, zkrátka mi noc nechybělo, ani ženský ne. V týhle práci jsem vydržel 10 měsíců. Pak mě ředitelka hotelu, v kterém jsem hlídal, načapala jak sedím v mezipatře u počítače a serfuju na netu. Samozřejmě to hned nahlásila šéfovi a ten mě chtěl převelet na jiný hotel. To já ale nechtěl, tak jsem dal výpověď.
Moje další práce byla jako hlídač velkého multikina, která mě taky náramně bavila. Asi po osmi měsících jsem si na chatu našel novou přítelkyni. Přestěhoval jsem se k ní do Hradce Králového a začal jsem dojíždět za prací do Prahy. Vydržel jsem to jen měsíc. Pak jsem dal výpověď a začal žít nový život v jiném městě.
V Hradci jsem si našel práci, narodila se mi dcera a žilo se nám krásně. Nejprve jsem pracoval jako popelář a pak jako řidič dodávky. Bohužel přišel průser ve formě podmínky, když jsem se bránil před agresivním řidičem, který na mě najížděl svým autem. Vzhledem k tomu že jsem si nestihl najít práci, kde by podmínka nevadila, tak jsem si našel práci v Praze jako Taxikář. Tady podmínka nevadila.
Nu a z toho plyne mnohé. Život prostě neovlivníš, život ovlivní tebe a ty ho můžeš jen trochu pozdržet. Co se má stát, se stane. Takže i kdybych se rozhodnul jinak, osud to za mě stejně udělá tak jak chce on.
Dnes dělám taxikáře už 8 let, mám dvě děti a pořád bojuju s nástrahami života.

Kam dál