Novodobé otroctví aneb práce jako otročina.

16. června 2017 v 18:32 | Kalić |  Fakta
Novodobé otroctví

Jakožto vy, tak i já se řadím taky mezi ,, novodobý otroky " . Aniž si to uvědomujeme, tak jsme vlastně otroci našich vlád a tohoto světa. Říkáte si, jak je to vůbec možné? Jednoduše. Spokojený člověk, či jen částečně spokojený člověk si myslí, že se má dobře. Ale jen do doby, kdy se člověku přestává takzvaně dařit. Vláda se o nás stará jen na oko, aby jsme si nemysleli, že nejsme k ničemu. Přitom jsme jen jejich otroci a jejich zdroj příjmů. Pokud si začneme stěžovat, že máme něčeho málo, tak nám seberou i to málo a nechají nás klidně chcípnout. Proč? Protože jsme jen jejich otroci a zdroj příjmů, nic jinýho. Říkate si proč? Protože na lidech a lidským zdraví se vydělává přeci nejvíc peněz. V jednom z předchozích článků jste se dozvěděli, jak na nás farmaceutické společnosti vydělávají nechutný prachy. I vláda na nás vydělává ,, nechutný prachy " . Ptáte se jak? Jednoduše. Spousta lidí maká za minimální mzdu, která může být i 50,-/hod. V průměru se maká i za 80 - 120,- /hod. Víte ale, že až 90% zaměstnavatelů si ještě donedávna dokázalo vyřídít dotace na zaměstnance ve výši až 400,-/hod? A vy makáte za kolik?
Proto si zaměstnavatelé jezdí v drahejch kárách a bydlej v luxusních vilách. Protože okrádají své vlastní zaměstnance, kteří o tom nic neví a myslí si, že pracují za dobrý prachy. Pokud má zaměstnavatel pod sebou cca 500 zaměstnanců, tak jsou počty jednoduchý. Dotace ve výši 400,-/hod, plat zaměstnanci cca 80,-/hod, práce 12 hodin denně = 960,- za odpracovaný den, zisk zaměstnavatele z jednoho zaměstnance za jeden den je tudíž 3840,- za jediný den. Pokud má 500 zaměstnanců, tak je jeho zisk 1 920 000,- denně, za měsíc už je to 59 520 000,-. Takže si opravdu ještě myslíte, že máte dobře placenou práci? Já myslím, že ne.
Další fakt je ten, že jako otroci za odvedenou práci jsme sice nějak zaplaceni, ale co s pěnězi? Musíme někde bydlet, takže zaplatíme nájem, ( někdy bývá hodně předražený ). Musíme jíst, takže platíme za předražené a nekvalitní jídlo, místo toho, aby jsme si pěstovali svoje jídlo ve formě masa, či ovoce a zeleniny. Musíme pít, takže platíme za předraženou a často nekvalitní vodu. Dále potřebujeme existovat, takže si musíme pořídít mobilní telefon, který stojí nemálé peníze. Navíc je v něm řada aplikací, přes kterou nás může stát sledovat a to naprosto legálně. Jak to? Takto. Všechna data, všechny hovory a všechny zprávy se musejí archivovat pro případ nějakého problému. Jenomže to slouží k jedinému. Pokud spácháte nějaký trestný čin, tak to na vás policie vytáhne jako důkaz a jste v pr....
Takže si opravdu myslíte, že se stále máte dobře? Nebuďte naivní. Jsou tu přeci tři vrstvy. Chudí, střední vrstva a ti bohatí. Bohužel dochází k tomu, čeho se někteří báli. Střední vrstva se začíná dělit na chudé a bohaté, až to jednou skončí tak, že budou jen chudí a bohatí. Pak už bude pozdě, protože tím, že těm našim ,, otrokářům " přispíváme do kasičky tím, že naše těžce vydřené prachy jím pomocí výrobků, které nám vyrobí, vrácíme zpět a někdy mnohonásobně, tak dochází k tomu, že je podporujeme ve vývoji umělé inteligence, ktera nás má nahradit. Robot přeci udělá práci zadarmo a bez keců. Už v dávné minulosti došlo přeci k tomu, že některá odvětví byla zrobotizována a tím pádem, byli lidé bez práce. Tohle je prostě fakt a my s tím už asi moc neuděláme. Vždyť se přeci máme dobře, ne?

Ze zápisu z pražského studentského summitu vyplývá jednoznačně, že přestože bylo otroctví oficiálně zrušeno, nejedná se o problém minulosti, přetrvává i v současnosti. Pojem novodobé nebo moderní otroctví se začíná objevovat na konci 19. a začátku 20. století v souvislosti s "obchodem s bílým masem". Ten narůstal po rozpadu Sovětského svazu a ani v dnešní době nedošlo k jeho úpadku.
Podle Mezinárodní organizace práce ( International Labour Organization, dále jen ILO ) otroctví zasahuje asi 21 milionů lidí. To znamená, že 3 lidé z 1000 jsou otroci, nejen muži, ale i ženy a děti. Vyskytuje se více či méně ve všech zemích světa. Otroků jako pracovní síly se využívá po celém světě a pomoci tomu zabránit může jen společná snaha mezinárodních společenství států. Lidsko-právní aktivisté a organizace se sice snaží s tímto problémem bojovat, nedokážou však řešit příčiny otroctví. Je pak úkolem právě Rady pro lidská práva, aby vytvořila prostředí k dialogu a místo, kde se tento problém může řešit.
Následující práce definuje pojem otroctví, stejně jako jednotlivé formy, do kterých se dělí. Na závěr
informuje o výskytu otroctví ve světě.

Definice otroctví

Pojem otroctví označuje nesvobodu, úplnou závislost, porobu, útlak, útisk. Novodobé otroctví je nejčastěji definováno pomocí Dodatkové úmluvy OSN4 : "otroctví znamená, jak je
definováno v Úmluvě o otroctví z roku 1926, stav nebo podmínky osoby, na které se vykonává určitá moc, která se váže k vlastnickému právu, a otrok je osoba v takovém stavu nebo podmínkách" a Úmluvy o nucené práci : " výraz nucená nebo povinná práce označuje každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně ".
Stejně jako se vyvíjí systém otroctví, vyvíjí se i nové definice včetně pojmu jako obchodování s lidmi
a rozlišení dětského otroctví od dětské práce.

Příčiny otroctví

Otroci jsou velmi výhodnou investicí, protože jejich majitelé mají mnohem nižší náklady na práci než u svobodných pracovníků. Jsou také atraktivnější pro využití na riskantní a nebezpečnou práci, jakožto skupina osob, jež se jen obtížně dovolává svých práv. Otroctví může být velmi výnosné, protože některé zkorumpované vlády otroctví mlčky umožňují, přestože bylo zakázáno mezinárodními smlouvami i místními zákony.
Celkové roční tržby obchodníků s otroky jsou odhadovány v rozmezí od 5 do 9 miliard dolarů 8
, i když jejich zisky jsou podstatně nižší. Některé vlády dokonce otevřeně využívají otroctví v podobě rekrutovaných dětských vojáků, především ve střední Africe, jihovýchodní Asii a na Blízkém Východě. Ačkoliv rekrutování dětí probíhá většinou násilně, následná převýchova však může vést k tomu, že dotyčné děti už účast ve válce neberou jako nucenou a pak se tedy, podle výše uvedené definice, nejedná o otroctví.
Pravděpodobně hlavní příčinou otroctví je chudoba. Lidé nemají dostatek prostředků, půjčí si peníze
a pak musí dluh odpracovat nebo pomocí "personální agentury" opustí zemi s vizí lepší budoucnosti. Místo toho se však stávají oběťmi obchodování s lidmi. Otroctví lze tedy pokládat za vedlejší produkt chudoby hlavně v zemích, kde chybí dostatečné vzdělání, ekonomická svoboda a kde je problém s vymahatelností práva.

Formy otroctví

Formy otroctví jsou uvedené v nejrůznějších mezinárodních normách, jako je Dodatková úmluva OSN o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví. Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi a Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci a o odstranění nejhorších forem dětské práce. Tyto normy informují o mezinárodně dohodnutých definicích novodobého otroctví.
Mezi formy novodobého otroctví patří nucená práce, dlužní otroctví, bezpodmínečně nejhorší formy dětské práce, obchodování s lidmi, dědičné otroctví a předčasné či nucené manželství. Všechny formy otroctví spolu určitým způsobem souvisí. Například muži a ženy, se kterými je obchodováno, se později stávají oběťmi nucené práce, stejně tak děti.

Nucená práce

Jde o nejčastější formu otroctví. Lidé, kteří jsou většinou nelegálně zaměstnaní, žijí v cizí zemi bez dokladů a možnosti odejít. Jsou nuceni pracovat zadarmo a často pod výhružkami či hrozbou násilí nebo jiného trestu. Nucenou prací jsou ohroženi především migrující pracovníci a domorodí obyvatelé, kteří pracují v odvětví zemědělství a stavebnictví. Většinou jde o fyzicky náročnější práce, proto jde o záležitost spíše mužské části populace. Země, kterých se nucená práce týká nejčastěji, jsou především z afrického kontinentu, například Kongo, Libérie, Mauritánie nebo Sierra Leone a Súdán.

Dlužní otroctví

Tento typ otroctví se týká milionů lidí po celém světě. Ti musejí odpracovat dluh, nejčastěji půjčku na základní zdravotní péči. Pracují dlouhé hodiny, sedm dní v týdnu, po celý rok, zadarmo. Místo výplaty dostávají stravu a přístřeší. V některých případech ale půjčku nikdy nesplatí a dluh se pak dědí z generace na generaci. Systém dlužního otroctví se v současnosti vyvíjí v "nové formy dlužního otroctví". Tento typ se nejčastěji týká migrujících pracovníků, kteří nemohou opustit zemi/region, kde žijí. Odvádějí sezónní práce předevšímv jižní a jihovýchodní Asii a mimo sezónu žijí ze zálohy od svých zaměstnavatelů, protože nejsou schopní získat jinou práci. Když skončí období dešťů, vracejí se zpět do práce. Země, kde se vyskytuje dlužní otroctví, jsou Indie, Bangladéš, Nepál, Pákistán, Srí Lanka. A také země Střední a Jižní Ameriky a Afriky, Dominikánská republika, Haiti, Guatemala, Paraguay, Bolívie, Brazílie, Mexiko, Peru a Benin, Pobřeží slonoviny nebo Togo.

Dětské otroctví/nejhorší formy dětské práce

Tento pojem je definován v jednom z bodů Úmluvy Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce: " výraz nejhorší formy dětské práceµ zahrnuje:
a) všechny formy otroctví a praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí
k účasti v ozbrojených konfliktech". V současné době pracuje asi 215 milionů dětí, osob mladších 18 let a více než polovina z nich je vystavena nejhorším formám dětské práce, což může poškozovat jejich mravní a morální vývoj a kvůli absenci ve škole to zhoršuje i možnost jejich budoucího uplatnění na pracovním trhu. Dětská práce je nejrozšířenější v rozvojových zemích, na mapě je ukázáno procentuelní rozdělení dětské práce ve světě.

Dědičné otroctví

Jde o typ otroctví, kdy se otrokem člověk stane, protože patří do skupiny, na kterou společnost nahlíží jako na vhodnou k otrocké práci, nebo když se otrokem člověk narodí, protože jeho rodina je v otrocké "třídě".
V tomto případě otroctví přechází z rodiče na dítě. Nejčastěji se s tímto setkáme v zemích, kde funguje přísné hierarchické rozdělení společnosti, jako je Niger, Mauritánie či Mali. Otroky jsou tu lidé na samotném dně společnosti, kteří nemohou vlastnit půdu nebo dědit majetek, nemohou se vzdělávat. Přestože je otroctví zakázané, tento typ otroctví může být tak silně kulturně upevněn, že může být obtížné jeho existenci dokázat.

Obchodování s lidmi

Obchodování s lidmi je definováno jako přeprava a/nebo obchod s lidmi - s ženami, s muži a s dětmi - za použití síly, nátlaku nebo podvodu, za účelem sexuálního vykořisťování nebo nucení k práci.
Úplná definice je uvedena v Dodatkovém protokolu k Úmluvě Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Na základě této definice lze určit tři základní složky obchodování
s lidmi: co, jak a proč se to děje.

Co se děje (ACT): najímání, přeprava, přesun, přechovávání a přijímání osob.
Jak se to děje (MEANS): hrozba nebo použití síly, nátlak, únos, podvod, klam, zneužití moci nebo pocitu zranitelnosti a poskytování plateb nebo výhod.
Proč se to děje (PURPOSE): vykořisťování zahrnující prostituci, sexuální vykořisťování, nucenou práci, otroctví nebo podobné praktiky, odstraňování orgánů a další typy vykořisťování.

Většina těchto lidí jsou migrující pracovníci, snaží se uniknout chudobě nebo diskriminaci pomocí "personálních agentur", ale slíbené práce se nedočkají.

Předčasné/nucené manželství

Ženy a dívky jsou v některých zemích nucené se vdát bez možnosti výběru partnera. Často jsou sňatky doprovázeny sexuálním a domácím otroctvím a násilím. Například v Barmě, Thajsku, Rusku nebo na Ukrajině jsou tyto ženy zneužívané jako služky a sexuální otrokyně.Nucené manželství lze označit jako nelidský čin, musí však být splněna podmínka způsobení vážného utrpení nebo útoku na lidskou důstojnost. Při posuzování, zda bylo způsobeno utrpení, musí být zohledněné okolnosti případu a je možné, že ne každá situace nuceného manželství je nelidský čin. Jinými slovy, ne všechna manželství, která se zdají být nucená, splňují podstatu nuceného manželství. Nucené manželství není jev výjimečný ani patřící k minulosti minulosti. Především v afrických státech jde o fenomén současnosti a nejen soudy, jako je Mezinárodní trestní soud, ale i mezinárodní společenství by se měly touto problematikou zabývat.

Otroctví ve světě

Téměř 21 milionů lidí na celém světě je zotročených, z toho 26 procent jsou děti mladší 18 let. 19 milionů je využíváno soukromými osobami a podniky a 2 miliony státy. Z těch 19 milionů je 4,5 milionů sexuálně zneužíváno a vykořisťováno. Každá z obětí stráví v otroctví průměrně 18 měsíců, než uteče nebo je osvobozena.
To je jen několik čísel, která zveřejnila Mezinárodní organizace práce po odhadu z roku 2012.
To, jak otroctví více či méně zasahuje země celého světa, je globální problém. Statistiky ILO o jeho rozšíření neboli "prevalenci" jsou velmi důležité, protože ukazují úroveň rizika, kterému lidé v konkrétních regionech čelí. Regionem s nejvyšším rozšířením otroctví, tzn. počtem jeho obětí na 1000 obyvatel, je střední a jihovýchodní Evropa (mimo EU) a Společenství nezávislých států (organizace zemí zahrnující 9 z 15 států bývalého Sovětského svazu, dále jen SNS). Zde jde o 4,2 obětí. Následuje Afrika (4), Blízký východ (3,4), Asie a Tichomoří (3,3), Latinská Amerika a Karibik (3,1) a vyspělé ekonomiky a Evropská unie, kde je počet obětí 1,5 na 1000 obyvatel. To, že státy střední a jihovýchodní Evropy a SNS mají poměrně vysokou prevalenci oproti jiným regionům, je důsledkem nízkého počtu obyvatel a vysokého počtu zpráv a informací o sexuálním vykořisťování a nucené práci. Absolutně jsou ale nejvyšší počty v Asii, Africe a Latinské Americe. Skutečnost, že více než polovina všech obětí otroctví je v Asii, značí o potřebě zintenzivnění opatření proti otroctví právě v této oblasti.

Závěr

Jak již bylo zmíněno, otroctví lze pokládat za vedlejší produkt chudoby. Návaznost na socioekonomické problémy je tedy mimořádně úzká a to má zásadní dopad na možnosti odstranění otroctví. Kampaně aktivistů proti otroctví výrazně upozorňují na tento problém a zvyšují tak pravděpodobnost, že se jím bude zabývat větší část světa a zároveň se aktivně zapojí.34 Vzhledem k charakteru a závažnosti problému je také nutné, aby se vyvíjely efektivní mechanismy spolupráce nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Velkou roli tu hrají nevládní organizace a jiné subjekty pracující na mezinárodní úrovni - Mezinárodní organizace práce (ILO), Rada Evropy nebo OSN.35 Za zmínku stojí i zvláštní zpravodaj OSN pro novodobé otroctví a samozřejmě Rada pro lidská práva, která by se měla problémem také zabývat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama